Pacifica

V jaké situaci se nachází po turbulentním roce 2023 rezistence proti násilnému vojenskému režimu? Kdo jsou nejdůležitější činitelé na cestě ke svobodné a demokratické republice Myanmarský svaz? Došlo od roku 2021 k proměně myanmarské společnosti a jaké jsou její vyhlídky do budoucna? A jak se vlastně můžeme vztahovat k bojům za svobodu a demokracii ve vzdálených částech světa my, Evropané? V epizodě si vyslechnete odpovědi na tyto i další otázky.

Informovaný vhled a přístupnou interpretaci dění v Barmě zprostředkuje Igor Blažević, ale zpovídat budeme i vzácné hosty přímo z Myanmaru: novináře Khit Thit Media, pana Thameina, a ředitele místní lidskoprávní sítě, pana Sayara (krycí jména).

Po vojenském puči z 1. února 2021 se v současné chvíli v republice Myanmarský svaz (Barmě) nachází dle dat Úřadu OSN pro uprchlíky 2,6 milionu vnitřně vysídlených osob,  4 275 lidí již bylo zabito v přímých vojenských akcích; mezi oběťmi je zdokumentováno 505 dětí. Data Asociace politických vězňů pak uvádí, že 24 690 lidí je uvězněno, 19 891 zadrženo ve vazbě. Uvedená čísla stále rostou, stejně jako počet válečných zločinů, jež junta páchá myanmarské populaci.

Rok 2023 však přinesl rezistenci proti vojenskému režimu zlomové úspěchy. Revolučním sílám se do značné míry podařilo sjednotit, a uštědřit tak (zejména v rámci Operace 1027) ozbrojeným složkám junty významné ztráty. Dnes se více než 200 vojenských postavení a mnoho měst v severním Šanském státě nachází pod kontrolou revolučních sil a rezistence se aktivovala také v mnohých dalších státech multietnické Republiky Myanmar.

Letošní rok nás čeká hned několik ostře sledovaných voleb. Již druhý lednový týden k volebním urnám zamířili občané Tchaj-wanu, kteří volili své čelní politické představitele na následující čtyři roky. Jak volby dopadly? Co provázelo volební kampaň? A co můžeme na základě výsledků voleb očekávat do budoucna?

S expertkou na Tchaj-wan působící při Univerzitě Palackého v Olomouci, členkou správní rady Evropské asociace tchajwanských studií a zakladatelkou Středoevropského institutu asijských studií (CEIAS) Kristinou Kironskou rozebereme důležitou geopolitickou událost, která může mít vliv nejen na dění v jihovýchodní Asii.

Tchajwanští ve volbách z 13. ledna 2024 podpořili celkovým počtem přes 40 % platných hlasů prezidentského kandidáta vládnoucí Demokratické pokrokové strany (DPP) a současného víceprezidenta Laj Čching-tea (známého také jako William Laj). Jako druhý skončil kandidát Kuomitangu (KMT) Chou Jou-i s 33 %, třetí z kandidátů – reprezentant Tchajwanské lidové strany (TPP) Kche Wen-če obdržel zbývající čtvrtinu hlasů (26 %). 

Naopak nejvyšší počet křesel v parlamentu (tzv. legislativním juanu) obdrží strana KMT (52), která tím získává i pozici předsedy (mluvčího) parlamentu, kterým se stane Cahn Kchuo-jü, bývalý starosta jiho-tchajwanského Kao-siungu. KMT ovšem nezískal v parlamentu většinu, srovnatelný počet křesel totiž připadne DPP (51) a zbývajících deset de facto rozhodujících postů se dělí mezi 8 poslanců TPP a dva nezávislé kandidáty.

Takovéto napjaté rozložení sil může vládnutí v nadcházejícím funkčním období vítězné DPP zkomplikovat. Očekává se, že vláda Laje bude pokračovat v podporování demokracie a spolupráce s mezinárodními partnery, ale vnější podpora bude klíčová pro posílení odolnosti Tchaj-wanu vůči tlakům ze strany Číny. O tlak ze strany Číny nebyla nouze ani ve volební kampani, a to jak na rovině diplomatické, tak i na rovině silové a hybridní. 

Výsledky letošních voleb možná pro mnohé nebyly překvapivé, odkryly ovšem několik zajímavých bodů na politické mapě Tchaj-wanu, jako například posílení pluralismu v důsledku úspěchu mladé strany TPP či společenskou podporu vládnoucí DPP, která obhájila křeslo prezidenta, i přes řízenou dezinformační a zastrašovací kampaň ze strany pevninské Číny. 

Zásadním momentem je, že prezidentské křeslo vyhrál politik strany, která však neobhájila většinu v parlamentu. Co nám napovídá minulá zkušenost, že může taková situace přinést? A co můžeme vlastně očekávat za politiku nově zvoleného vedení této asijské demokracie tváří v tvář pevninské Číně?Tchaj-wan je jedním z nejsledovanějších geopolitických témat současnosti. Je tomu tak zejména pak u nás ve střední Evropě, která s ním tradičně udržuje výjimečné diplomatické vztahy. I přes jeho geografickou vzdálenost bude budoucnost Tchaj-wanu v každém případě mít dopad i na nás, a nejen proto by nám neměla být lhostejná.

Rok 2024 je volebním rokem jak v globálním, tak i v regionálním kontextu. V jihovýchodní Asii se kromě “dvojitých” taiwanských voleb, kterým se věnovala druhá epizoda našeho podcastu, v úvodu roku odehrály i další zásadní prezidentské a parlamentní volby. My se zaměříme právě na ty prezidentské, ve kterých Indonésané vybírali hlavu 4. nejlidnatější zemi světa.

Kdo je Prabowo Subianto, bývalý armádní generál, který se vzhledem ke své minulosti možná nečekaně stal vítězem voleb? Co jeho zvolení znamená pro budoucnost země, směřování její demokracie, její domácí politiku a postavení občanské společnosti? Jsou události spojené se Subiantovou minulostí stále přítomným tématem pro současnou indonéskou společnost? A jaká témata hýbala volební kampaní, které trendy ji formovaly a jaká byla vůbec předvolební atmosféra v zemi?

Společně s Tomášem Petrů, indonesistou, vědeckým pracovníkem v Orientálním ústavu AV ČR a odborným asistentem na Ústavu asijských studií FF UK, a Natálií Wolfovou, absolventkou indonéských studií na Univerzitě Palackého v Olomouci, probereme tyto a další klíčové otázky. Dotkneme se také toho, jakou roli má dnes Indonésie v kontextu světového politického dění, jaké jsou historicky formované trendy v její zahraniční politice a odpovíme na otázku, zda se tato situace změní po volbách.

Klíčovou postavou indonéské politiky se stále jeví právě odstupující prezident Joko Widodo, který vedl zemi posledních deset let. Kvůli němu je v indonéském kontextu často skloňovaným termínem nepotismus a fenomén budování politických dynastií. Tato dynamika nebyla cizí ani letošním prezidentským volbám. Indonésie nemá dlouhou demokratickou tradici a napříč svou minulostí byla neustále vystavována vládě autoritářských režimů. Tomáš Petrů mluví dokonce o regresi indonéské demokracie a tendenci ke sklouzávání k poloautoritářskému režimu.

Byť politická situace v Indonésii není nejvýraznějším tématem v mezinárodním mediálním prostoru, měli bychom jí věnovat pozornost už jen vzhledem k tomu, že jde o čtvrtou nejlidnatější zemi světa a důležitého regionálního aktéra v geopolitickém kontextu jihovýchodní Asie. Právě proto jsme se rozhodli přiblížit současné dění v této často přehlížené zemi také českému publiku v nové epizodě našeho podcastu. Věříme, že vás její poslech obohatí a přiměje položit si otázku, proč se jako společnost o Indonésii nezajímáme více.

-ms-dm-