Je to skutečně tak… Náměstek MZV Eduard Hulicius, ve flagrantním rozporu s celkem striktní zahraniční politikou ČR, stojí na téže oslavné fotce s člověkem, který reprezentuje režim, jenž pouze za první čtvrtletí roku 2024 zavraždil v přímých útocích na civilní cíle 639 lidí. Dalších 191 jich zabil bezděčně v průběhu konfliktů s prodemokratickými a etnickými vojenskými silami. MZV ČR by tedy nyní mělo malajskou ambasádu požádat o stažení fotek, na které je náměstek zachycen, s omluvou, že jeho gesto je v rozporu s naší diplomatickou linií vůči barmské juntě, a vydat tiskové prohlášení, že účast náměstka na neformální recepci nebyla míněna jako legitimizace totalitních režimů, jež jsou členskými zeměmi ASEANu.
Věc považujeme hlavně za neprofesionální – čeští diplomaté a politická reprezentace naší země si začasté neumí dopředu zjistit, jak neudělat přešlap, následně neumí přiznat chybu a hledat cestu co nejrychlejší nápravy.
Například na této fotografii náměstek ministra zahraničních věcí Eduard Hulicius gestem sounáležitosti legitimizuje účast agenta tajné služby, která slouží teroristickému režimu v Maynmaru (Barmě). Fotka vznikla na recepci malajské ambasády 8.8.2024 v Praze, jíž se účastnili zástupci Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN).
Kdo je Htuann Naung?
Agent Htuann Naung působí ve funkci vedoucího ambasády v Praze. Vzhledem k totalitní povaze režimu, který zastupuje, nebyl akceptován jako velvyslanec a vede ji z pozice charge d’affairs. Řeší zde úkoly zadávané barmskou juntou. Česká republika juntu neuznává a v rámci své zahraniční politiky se vyhýbá spolupráci s ní. Mezi těmi úkoly je například podávat juntě hlášení o činnosti českých občanských organizací, které podporují demokracii a lidská práva, či monitorovat aktivity exulantů, kteří museli z Myanmaru (Barmy) do ČR uprchnout, neboť byli v ohrožení života pro své demokratické názory.
ČR naopak podporuje demokratické síly v Myanmaru, vyjadřuje sounáležitost a podporu vůči demokraticky zvolené myanmarské Vládě národní jednoty, jež nyní pracuje v paralelních strukturách a exilu. (Jak jinak by to také mělo být…?)
Náměstek ministra zahraničncích věcí, ve flagrantním rozporu s touto ne-explicitní, ale celkem striktní zahraniční politikou ČR, stojí na téže oslavné fotce s člověkem, který reprezentuje režim, jenž pouze za první čtvrtletí roku 2024 zavraždil v přímých útocích na civilní cíle 639 lidí. Dalších 191 jich v tom období zabil bezděčně v průběhu konfliktů s prodemokratickými a etnickými vojenskými silami.
Agent Htuann Naung neměl být na recepci v Praze v první řadě ani pozván (neboť oficiálně ASEAN s genocidní juntou nejedná); to však bezpochyby v pravomoci MZV ČR není. Rozesmátý obličej Eduarda Hulicia asi nemá volat do světa, že ČR podporuje juntu, a původním záměrem této fotky asi nebylo legitimizovat režim, který za genocidní označila i OSN. Jenže se to stalo. Fotky diplomatů na profilu ambasády nejsou nevinnými obrázky z milého barbecue – proto se ostatně postují. A dalo se předjímat, že se to stane.
Jak se to ale mohlo stát?
Zřejmě nikoho nenapadlo, že je třeba vyhodnocovat, s kterou zemí z ASEANu je a s kterou není vhodné mít fotku. Zřejmě nikdo ani neprověřoval, kdo se recepce bude účastnit, zřejmě na účast vedoucího barmské ambasády v Praze v souvislost s účastí náměstka MZV ČR nevzniklo žádné konkrétní předběžné stanovisko…
Přehlíživost však není omluva. MZV ČR má Odbor států Asie a Pacifiku a Odbor lidských práv a transformační politiky, jež jsou mnohdy nuceny vydávat stanoviska k mnohem nevinnějším aktivitám ministerských úředníků. Účast náměstka na recepci, kde budou zástupci režimů, jako jsou Vietnam, Myanmar či Filipíny, měla být pečlivě konzultována a náměstkovi by skoro jistě bylo doporučeno se s tajným z Barmy nefotit.
Není to poprvé
Barmská ambasáda totiž hraje hru inspirovanou ruskou sebe-legitimizační strategií systematicky: Zástupci nelidského režimu se prezentují jako humanisté a demokraté, snaží se vystupovat na polo-oficiálních akcích coby partneři legitimnějších struktur a zapojit dokumentaci vytvořenou, obvykle díky sladké nevědomosti reprezentantů standardnějších režimů, do vlastního narativu. V něm se pak sami prezentují jako partneři seriózních a autentických států. Jako by chtěli vyslat vlastním věřícím zprávu: “Kdo je partnerem seriózních, ba demokratických politických struktur, tomu přece nelze vyčítat páchání genocidy.”
Stalo se to například tehdy, když agent Naung postoval fotku z inaugurace prezidenta Petra Pavla, jenž se přes úpěnlivá varování organizací podporujících demokratizaci Myanmaru (autor byl mezi nimi) s týmž agentem nechal vyfotit i v roce 2023, nebo z jednání s pražským radním Jakubem Stárkem. Za rámeček by si neměli dávat fotku s ním ministr zahraničních věcí Jan Lipavský a premiér Petr Fiala či předseda Senátu Miloš Vystrčil. (Vybráno namátkou z FB galerie barmské ambasády, která je přehlídkou naší diplomatické indolence.)
Naši politici jsou zkrátka zvyklí si před fotografem podat ruku s každým, kdo se namane, pokud nemají pocit, že rukupodání může ohrozit jejich preference u českých voličů – což u zástupce ambasády z jakési vzdálené země v Asii nemají.
České republice chybí základní mechanismus, který by zajišťoval, že diplomatické styky její reprezentace budou konzistentní s naší vlastní diplomatickou doktrínou.
Co by se mělo stát nyní?
Požadujme, aby tyto mechanismy byly vytvořeny. Alespoň to minimum pro diplomatický sbor MZV ČR.
A v kauze pana Hulicia? Je už pozdě požadovat to, co se mělo stát: náměstek měl vyjádřit na místě recepce obavu z asociace s juntou a odmítnout být fotografován v přátelském rukupodání zapojujícícho nelegitmního aparátčíka mezi etablované… Někdo to dělat musí, někdo by měl totalitní režimy odmítat.
MZV ČR by tedy nyní mělo malajskou ambasádu zdvořile požádat o stažení fotek, na kterých je náměstek zachycen s omluvou, že jeho gesto je v rozporu s naší diplomatickou liní vůči barmské juntě a vydat tiskové prohlášení, že účast náměstka na neformální recepci nebyla míněna jako podpora totalitních režimů, jež jsou členskými zeměmi ASEANu. Jen prosím žádná alibistická vysvětlování, proč se to stalo, že mechanismy máme, ale tady se neaplikují, a že o nic nejde a že to není v naší moci… která by trapně explikovala naše nesebevědomé chování vůči zahraničním partnerům a naši nevkusnou nekonzistenci.
Gesto podpory genocidnímu režimu versus prosté potvrzení vlastní diplomatické linie vyplývající nutně z ukotvení v západních demokratických strukturách…
Žádáme příliš, když chceme to druhé?
Ondřej Cakl
