Vzpomínka na CEE ASIA FORUM: Aung San Suu Kyi kdysi akceptovala genocidu. – Hraje to dnes roli v politické práci Vlády národní jednoty Myanmaru?

Vzpomínka na CEE ASIA FORUM: Aung San Suu Kyi kdysi akceptovala genocidu. – Hraje to dnes roli v politické práci Vlády národní jednoty Myanmaru?

Když jsme si připomínali, co zajímavého zaznělo na barmském panelu CEE ASIA FORUM v Bratislavě, Janu hned napadl dotaz, který zazněl z publika, takto:

Komplikuje někdejší indolence státní kancléřky Aung San Suu Kyi vůči armádou zinscenované genocidě Rohingyů aktuální práci Vlády národní jednoty (NUG) při snaze získat v Evropě podporu pro demokratické síly v Barmě?

Právě takový dotaz jsem v souvislosti s potřebou, aby legitimní (a paralelní) barmská vláda byla uznána jako legální reprezentant svého lidu, slyšel poprvé a vlastně by mě nenapadlo, že ty dvě skutečnosti spolu mohou souviset. A tak vzdávám hold anonymnímu tazateli či tazatelce. 

Pan ministr pro lidská práva NUG Aung Myo Min, paní Sabe Soe (Burma Center Prague) a Kristina Kirónská (CEIAS) se shodli, že vlastně ano, že čistý štít ikonické vůdkyně by Západu usnadnil akceptovat nárok na podporu: To jde na vrub naší (západní) urgentní potřebě politického narativu s jednou jasnou hlavní postavou, s jedním reprezentantem té či oné agendy.

Nobelistka ASSK tedy nyní nemůže hrát roli ideální vůdkyně demokratických sil v zemi proto, že se zdiskreditovala, že kdysi neodsoudila genocidu, a proto se k ní jako ikoně demokratických ideálů nemohou odkazovat ani dnešní demokratičtí vůdci a vůdkyně současného Myanmaru.

Tím se ještě více komplikuje vysvětlování: Západ se často implicitně i explicitně ptá, kdo tedy nyní personalizuje politickou svobodu a demokracii pro Myanmar…? A má potíže akceptovat fakt, že současným politickým vedením demokraitckého Myanmaru jsou z podstaty kolektivní a konsenzuální struktury a že demokratický Myanmar prakticky překonává rizika individuálního kultu, které jsou stále přítomná v politickém světě Západu, tím, že se nesnaží zastírat různohlasí a funkční kolektivnost svého reálného vládnutí.

Moje pointa ale je jinde: Selhání ASSK bychom měli od dopadu do politické agendy a advokačního narativu současné Vlády národní jednoty oddělit.

Ona to není chyba ASSK, že Západ potřebuje personifikace a zjednodušení, nebo že od demokratické političky vyžaduje bezchybnost.

A na druhou stranu nejde onen nebanální fuck-up, kterého se ASSK opravdu dopustila, poměřovat tím, zda se nakonec hodí nebo nehodí do demokratické propagandy jiným lidem. Končili bychom pak takovým nějakým „Kdyby byla genocidu odsoudila, lépe by se nám teď prosazovala naše agenda.“

Je to sice pravda, ale je nesmírně důležité říci, že měla genocidu odsoudit prostě z povahy věci samé. (důvody, proč tak neučinila jsou bolestivě komplikované.) A že pro prosazování naší agendy ASSK nějak zásadně nepotřebujeme, resp. že její selhání mělo daleko závažnější důsledky, než to, že ji nyní nemůžeme používat jako fangli v narativu heroické ku sovbodě sjednocené Barmy.

Tázání by tedy teprve tady mělo začít. Protože celé to její tehdejší gesto mělo své důvody a důsledky, daleko zásadnější než je aktuální politikum NUG. – Určitě se mu proto budeme věnovat třeba v Pacifikách

-oc-