Prvního února 2024 se počítají tři roky od pokusu o vojenský puč, jímž vojenské složky země uvrhly Barmu (oficiálně Republiku Myanmarský svaz) do ničivé občanské války, která trvá dodnes. Ambicí tohoto krátkého článku je shrnout základní informace o současné situaci v Myanmaru, uvést čtenáře do kontextu událostí z nedávné historie této země a nabídnout další zdroje pro prohloubení znalostí.
V jaké situaci se tedy dnes nachází samotná země a jaký je potenciál revolučního hnutí usilujícího za demokratickou Barmu po přelomovém roce 2023?
V současné chvíli se v Myanmaru nachází dle dat Úřadu OSN pro uprchlíky 2,6 milionu vnitřně vysídlených osob. Asociace politických vězňů pak uvádí, že 4 275 lidí již bylo zabito v přímých vojenských akcích, mezi nimiž je zdokumentováno 505 dětí. 24 690 lidí je uvězněno, 19 891 zadrženo ve vazbě. Tyto údaje jsou platné k lednu 2024, uvedená čísla však stále rostou ruku v ruce s počtem válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, jež junta páchá na myanmarské populaci.
Vojenská junta má ve vnitřním konfliktu jasnou technologickou, diplomatickou i vojenskou převahu podpořenou možností financovat své aktivity skrze privatizaci rozsáhlých přírodních zdrojů. Opoziční složky by tedy podle čistě kvantitativních měřítek téměř neměly mít šanci na úspěch proti armádě vyzbrojované a cvičené po období několika dekád a zcela inkorporované do systému hospodářské a správní moci. Nedostává se jim totiž vojenské podpory mezinárodního společenství ani politického uznání jejich pravomocně zvolené demokratické vlády. Mezinárodní organizace pokulhávají v implementaci již schválené humanitární pomoci, která se mnohdy navíc místo do rukou potřebných dostává do rukou junty.
Přesto se ani po třech letech intenzivních konfliktů militantnímu režimu nepodařilo zajistit v zemi ani zdání klidu. Tento fakt je v daném kontextu signálem, že domácí rezistence dosahuje úspěchů, které není možné podceňovat.
Rok 2023 pro rezistenci proti vojenskému režimu znamenal zlomový úspěch.
Koncem roku 2023 se revolučním sílám do značné míry podařilo sjednotit a uštědřit tak zejména v rámci Operace 1027 vedené třemi etnickými armádami (tzv. „Bratrské aliance”) režimním silám významné ztráty. Dnes se přes 200 vojenských postavení a mnoho měst v Šanském státě hraničícím s Čínou a Thajskem nachází pod kontrolou revolučních sil. Rezistence, v některých případech také podporovaná Bratrskou aliancí, se aktivovala i v mnohých dalších státech a přes 4000 vojáků junty již v důsledku úspěšných ofenziv dobrovolně složilo zbraně.
Operace 1027 proto jednoznačně představuje určující okamžik v myanmarské revoluci. Nejedná se pouze o nejvýznamnější nezdar pro vojenskou juntu od samého začátku puče. Jedná se také o důkaz vytrvalosti myanmarských lidových obranných sil, jejich sílícího spojenectví s etnickými ozbrojenými skupinami v boji za společný cíl a zejména však také o důkaz neutuchající veřejné podpory revoluce. Vedle ozbrojeného odporu je totiž stále živé a sílící také hnutí občanské neposlušnosti, a to přesto, že veškeré snahy o neozbrojený protest byly vždy v minulosti juntou brutálně potlačeny.
S jistou mírou optimizmu lze říct, že otázka již přestává být zda militantní režim padne, ale spíše kdy se tak stane. Proto začíná být každým dnem důležitějším a aktuálnějším tématem budoucí uspořádání země. V současné chvíli je nutné budovat diplomatickou základnu pro budoucí svobodný Myanmar a při zohledňování demokratických principů načrtnout návod pro vybudování stabilního státu, který bude schopný zajistit sociální soudržnost pro všechny své občany nezávisle na jejich původu.
Podpora mezinárodního společenství je stále potřeba
Co dodat závěrem? Přestože jsme dnes díky posledním úspěchům revolučního hnutí plní naděje a víry v budoucnost, Myanmar stále potřebuje naši podporu.
Barmská občanská válka je konflikt, který je často na periferii našeho zorného pole, a kterému se nedostává příliš prostoru v globálním ani českém mediálním prostoru. Statečný a heroický odpor barmského národa si jej však zaslouží. Myanmarští potřebují naši pozornost a zájem o jejich věc. Podpora mezinárodních organizací a spřátelených států je klíčová pokud chceme zabránit vojenské juntě v konání dalších zločinů proti lidskosti a prohlubování již tak děsivé humanitární krize v této 55 milionové zemi.
Nemůžeme již zakrývat oči před konfliktem jen proto, že neleží v blízkosti našich hranic a přímo neohrožuje naši bezpečnost. Jsme národem se zkušeností boje proti opresivnímu režimu a proto bychom nejlépe měli rozumět odhodlání Myanmarských svrhnout násilnou juntu jednou pro vždy.
-ms-